Legio Mariae

Postní zamyšlení.

      Každý v životě prožívá údobí, na kterém závisí náš další život. Student, který se chystá na maturitu ví, že před maturitou, voják zase ví, že je to cvičení před bojem. Pro nás, křesťany, je to doba postní. Ona nám připomíná důležitost nápravy života, který je přípravou a důležitou přípravou na setkání s Bohem, náš trvalý život v Božím společenství. Proto jsme byli označeni popelem a bylo nám připomenuto, že jsme jen prach a v prach se navrátíme. To však neplatí o naší duši. Proto je třeba pečovat o ni. Tak to říká zkušenost, která platí pro každého: Tělo do země přísluší, běda, kdo nedbal o duši. Kdo se věnuje jen svému tělu, chybuje. Proto je nutné využívat času tak, aby se dobrým a zbožným životem rozvíjela a upevňovala vláda duše nad tělem. K tomu slouží půst, almužna i modlitba. A nemusí jít jen o okázalé skutky. Bůh si všímá i toho nepatrného, protože dobře zná naše možnosti a úmysly. Bez odříkání a oběti však není možný ani ten nejnepatrnější skutek. Sami to nedokážeme. Proto nám postní doba ukazuje Ježíše trpícího a vede nás křížovou cestou, abychom se u něj povzbudili, posílili a upevnili v dobrém. On nás posiluje svými svátostmi, abychom i my na své křížové životní cestě vytrvali a byli Šimony a Veronikami i pro druhé. Kříže nesené s láskou ke Kristu a spolu s ním se stávají lehké a jsou i pro nás nástrojem, který bezpečně vede ke slávě.

     Před nemocnicí se potkají dva přátelé. Jeden z nich se ptá druhého, proč je tak smutný. Přítel odpovídá, že byl dávat krev a byl svědkem, že přímá transfuze nemocnému nepomohla. Krev byla dávána zbytečně. Postní doba nám klade podobnou otázku. Nemusí být také Pán Ježíš smutný, že jeho krev byla pro nás zbytečná? Ať nám Matka Boží vyprosí potřebnou milost, aby tomu tak nebylo. A nejen v našem případě. Amen.