Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Výzva k milosrdenství

12. září, 2016allocutio

 

Lk 15,1-32 Výzva k milosrdenství.
     Častokrát se kněz setká s rodiči a slyší především z úst matek prosbu o radu. Snažila jsem se dát svému dítěti tu nejlepší výchovu, ale ve světě na to zapomnělo. Ztratilo se mně. Ať to zkouším po dobrém nebo po zlém, nic nepomáhá. Co mám dělat. Jak může kněz poradit? Snad tak, že řekne toto: Bůh má mnoho těch nejkrásnějších vlastností. Je spravedlivý. Po vině může přijít trest. Je však také milosrdný. Po vině může přijít odpuštění. Kazatelé středověku kladli důraz na to první. Na spravedlnost. Proto horlili pro trest a mluvili o Sodomě a Gomoře. Moderní doba dává přednost Božímu milosrdenství. A o tom mluví tolikrát Syn Boží. V 15. kapitole Lukášova evangelia je o tom řeč. Velký filosof, myslitel a ateista Chatobriand říká, že jde o perlu světové literatury. Kolikrát jsme už slyšeli Ježíšova slova. Ale nebude na škodu, když si je znovu připomeneme.
     Podívejme se na ně z hlediska důrazu. Izraelská žena ztratí jednu stříbrnou minci z deseti. Najít ji ve slámě, která je na hliněné podlaze pokoje, je umění a trpělivost. Vynést všechno ven a probírat po hrstích. Udělá to, a když tu nalezenou připojí k těm devíti, které má, projeví velkou radost. Svolává k radosti i sousedky. Když pastýř zjistí, že mu ze stovky oveček jedna chybí, opustí těch 99 a hledá tu ztracenou. Když ji najde, nelituje námahy, nebije tu ztracenou. Naopak raduje se a s radostí nese
k těm ostatním. Ale co je jedna stříbrná mince, co je jedna ovečka proti ztracenému synovi? Jde o syna, který má všechno. Myslí si, že ve světě bude mít víc. Otec mu v odchodu nebrání, i když ví, jak to skončí. Dá mnu polovinu majetku a syn bez  rozloučení opouští svého otce i bratra. Pokud má peníze, víno teče proudem, voní parfém, má společnost žen a těch, kteří mu s radostí dělají společnost. Peněz postupně ubývá a společnost toho všeho, co ho lákalo, jej opouští. Bez prostředků končí, on Žid, jako pasák vepřů. A nemůže se najíst ani zbytků z koryta vepřů. Jde do sebe a vrací se k čekajícímu otci. Otec jej nekárá, ale vrací mu to, na co už nemá nárok. A to je důvodem, proč jeho bratrovi je to tak líto, že nechce do otcova domu. Je opravdu spravedlivý? Neudělal, opravdu neudělal, to co ten druhý? Fyzicky možná ne, ale srdcem ano. Je farizejem, který reptá, že jeho otec se stýká s hříšníkem. Nebyli farizeové těmi, kteří to Pánu Ježíši nemohli odpustit? Nemáme podobné smýšlení? Umíme pochopit, co po nás Pán Ježíš chce? Ano je to výzva nejen pro zpovědníky, aby byli milosrdnými, ale pro každého z nás. Buďme milosrdní, jako je milosrdný náš nebeský Otec.
     Pohled do současnosti. Jimi Martini byl dítětem moderní doby. Měl studovat, ale místo toho rozhazoval prostředky svého otce špatným způsobem. Odešel z domu a potuloval se. Když po jedné prohýřené noci se dívá na plakátovou desku, vidí tam svou fotku. Pod ní je nápis: Synu, vrať se! A on poslechne. Ve dne nemůže. Co by mu řekli ti, které by potkal? Vrací se v noci vrátky, kterými přicházel opilý ze studia. Jde po temném schodišti do svého pokoje. Když rozsvítí, vidí pokoj připravený.
U rozestlané postele je obrázek z prvního svatého přijímání. Po dlouhých letech spí v čisté posteli. Ráno se probudí a nad sebou vidí otcovu tvář. Chce říci slova omluvy. Ale otec mu zakryje ústa: "Nic neříkej, jsi opět doma!" To dokáže milosrdenství. Maria, Matko milosrdenství, pomoz nám, abychom mohli být Tvými dětmi a dětmi milosrdného Otce! Amen.
 
P.František  Dobeš, duch. vůdce Comitia Olomouc.
 
12.září 2016

 
 
Per Mariam ad Jesum!