Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Kristova velekněžská modlitba

10. května, 2016allocutio

 

Jan 17,20-26
    Ve velekněžské modlitbě se Pán Ježíš obrací na svého Otce s prosbou za ty, které zanechává ve světě. Prosí nejen za apoštoly, ale také za ty, kteří v budoucnu přijmou svědectví, které budou hlásat oni a jejich nástupci. Prosí i za ty, kteří jejich  svědectví přijmou. Je to prosba i za každého z nás. Máme-li být svědky, pak také musíme vědět o kom a o čem svědčíme. Falešných svědků bylo a ještě bude dostatek. To jsou ti, kteří svědčí jen proto, aby z toho něco měli pro sebe, nebo pro klamné vítězství těch, kteří si je najali. My svědčíme Pravdě, kterou je Pán Ježíš. Té, která nebyla umlčena ani na kříži ani v hrobě, která žije a vítězí. Být svědkem to především znamená modlit se, být ve spojení s tím, komu vydáváme svědectví .
     Do nemocničního pokoje vešel nový pacient s poraněnou rukou. U své postele poklekl a modlil se, i když tento projev byl doprovázen smíchem ostatních pacientů. On však se klidně pomodlil, vytáhl z kabele růženec a dal jej do blízkosti postele. Bez ohledu na to, že se ozvala hlasitá poznámka, že na oběšení je času dost. Ani další výbuch smíchu však neodradil nově příchozího, aby nevytáhl z kabele ohmatanou modlitební knížku. Prosba jednoho z přítomných, zda by mu mohl ten román půjčit, byla opět doprovázena salvami smíchu. Nový pacient však na to nedbal  a jednal i přes urážky tak, jak mu to jeho vřelý vztah k Bohu ukazoval. Brzy však došlo na posměváčky. Za týden přišel do vedlejšího pokoje člověk s rakovinou jazyka. Už jen projítí kolem této světnice ukázalo, jaký je tam ubožák. K tomu se přidávaly i výkřiky bolesti. Zdravotní sestra vešla jednou do toho prvního pokoje posměváčků s prosbou, že se nemohou stále věnovat tomu pacientovi vedle. Poprosila, zda by jim někdo nechtěl pomoci. Všem zamrzl úsměv i odvaha. Jen ten, který byl středem posměchu a pohrdání řekl, dejte mi postel k němu. Já vám s ním pomohu. To bylo svědectví.
     Jednota s Bohem je základem k tomu, aby byl náš život pravdivým svědectvím. Nejde o nic velkolepého. Jen o to, abychom postavili hráze zlu, které působí mezi lidmi nepokoj a problémy. Svět Tě nepoznal, říká Pán Ježíš ve své modlitbě, ale oni, a myslí tím své učedníky i nás, poznali, že Ty jsi mne poslal. A jestliže právě proto, že Pán svým jednáním, svědectvím o Bohu, přinášel světu dobro, byl pronásledován a ze světa odstraněn. Ale zůstává s těmi, kteří vzdor odporu a překážkám, jsou ochotni být svědky, pokračovat v jeho díle. Nejen smích, ale i zuřivost i hrubosti, provázejí ty, kteří jsou opravdovými křesťany. Ale víra, naděje a láska na sebe bere podobu obětavosti, odpuštění a lásky - svědectví, které je nejlepší odvetou, nejlepší obranou a nejsprávnější odpovědí. Pán Ježíš viděl i naše problémy a modlil se za každého z nás. Neprosil zbytečně?
     Bylo to ve Francii, v době kdy se útočilo na vše křesťanské. Řečník na shromáždění bil do řeholních sester, které měly podle jeho slov, zmizet. Mnoho katolíků poslouchalo nenávistný projev a nikdo nic neřekl. Našel se jeden třicetiletý dělník. I přes varování sousedů se ozval. Co řekl na obranu svého náboženství? Jen to, že je obyčejný, nevzdělaný člověk, ale stojí za tím, co říká. Žena i dítě mu onemocněli nakažlivou chorobou. Dítě bylo na pokraji smrti. On sám neměl prostředky na nemocnici. Přišla však řeholnice, kterou nikdy neviděl a ani nevěděl, jak se to ona dověděla, že je u nich tak zle. Přinesla léky a nemocné ošetřovala do vyléčení. Když odcházela a on se ptal co je dlužen, jen se usmála s tím, že až bude znovu zle, přijde zase. Potlesk přítomných platil oběma svědkům: nebojácnému muži i řeholnici.
     Dnešní svět je složitý. My můžeme buď splynout s davem a svědčit světu, nebo nesplynout a svědčit Bohu. Panna Maria svědčí Bohu a její svědectví je přesvědčivé. Proto ji poprosme o přímluvu, abychom každý na svém místě byli svědky a nezapomněli na jednotu s Bohem i s bližními. Amen.
 
V Olomouci, 10.5.2016
 
P.František Dobeš, duchovní vůdce Comitia Olomouc

 
 
Per Mariam ad Jesum!