Žijme ze svého křtu.
Lk 3,15 - 16.21-22
Žijme ze svého křtu.
Pán Ježíš ukončil svůj skrytý život v Nazaretě. I když se nevyznačoval žádnou mimořádností, přesto to byl život skryté svatosti. Byl pracovitý, pečlivý a poslušný. A můžeme si postesknout, že i dnes u mnohých tyto, jinak samozřejmé vlastnosti chybí. A dopad toho všeho neseme všichni. Proto bychom se měli i této samozřejmosti učit od Pána Ježíše. On jednoho dne uklidil dílnu, rozloučil se s Pannou Marií a šel k řece Jordánu. Tam, kde se řeka rozšiřuje a tvoří brod, tam směřovaly všechny cesty z obou stran. Zde kázal Jan Křtitel a lidé poznamenáni tíží slabostí a hříchů se řadili do zástupu. Vyznávali před Janem své hříchy a voda, kterou Jan na ně lil, byla symbolem očištění. Pán Ježíš se zařadil mezi tyto lidi, mezi nás. On, který nám byl podobný ve všem, kromě hříchu, se tak stává Beránkem Božím, který na sebe bere hříchy světa. Je to podivné. Když začíná svůj veřejný život, řadí se mezi hříšníky. A když jej na kříži končí, zase je mezi dvěma hříšníky. Křest ukazuje proč přišel, aby za nás trpěl a dosáhl pro nás odpuštění. A kdo chce a o to stojí, chápe Kristovo vykupitelské dílo - a lotr to dokazuje, dostává ovoce tohoto vykoupení, odpuštění a radost v nebi. A abychom si to uvědomili, proto při křtu Pána Ježíše se otevírá nebe a ozývá se hlas našeho nebeského Otce: Toto je můj milovaný Syn, ve kterém mám zalíbení. Nic víc si člověk přát nemůže. To vše, co se událo v Jordánu, nám jasně ukazuje, že na správnou cestu životem se vydáváme ve chvíli, kdy přijímáme křest. Tím je smyt dědičný hřích a otevírá nám cestu k ostatním svátostem, které nás posilují v našem pozemském životě a vedou k věčnému cíli. I pohané něco takového hledají. Omývání ve špinavé řece Gangu však tuto možnost nikdy dát nemůže. To dokáže jenom křest. Proto tuto svátost udílí nejen kněz a jáhen, ale může ji udělit každý věřící a dokonce i nevěřící, když chce vykonat to, co koná při křtu zástupce církve. Při křtu Bůh vtiskne do duše pokřtěného nezrušitelné znamení, které bude jednou svědčit buď v náš prospěch nebo neprospěch. Vzpomínám si na slova pana faráře z Branek. Babička nechala děti pokřtít bez vědomí rodičů. Předpokládala, že budou souhlasit. Ale stal se opak. Když se rodiče o křtu dozvěděli, pak babičce udělali peklo. Ona šla v dobré víře za panem farářem a prosila, aby děti odkřtil. Ale to nešlo v žádném případě udělat. Bůh dává křtem zárodek nového života, který má být spoluprací s ostatními, rozvíjen. Rodiče především mají pokřtěnému dítěti žehnat, modlit se za ně, učit je modlit a žít životem, který bude oslavou Boha a prospěšný lidem. Jeden kněz vzpomíná na muže, dělníka, kterému bylo 23 let a přišel poprosit o křest. Když se jej kněz zeptal jestli věří v Boha, uslyšel zápornou odpověď. Ale také slyšel vysvětlení. Má snoubenku, která je věřící, on ji má velmi rád. Ona si dává podmínku, že si vezme jen pokřtěného. Kněz mu vysvětlil, že to není tak jednoduché, že se musí připravit. A protože měl svou snoubenku rád, přijal tuto možnost. Za rok byl pokřtěn, byla pak svatba. Další už kněz svěřil té, kterou si muž vzal. A rodinka byla šťastná. Ještě jeden příklad. Táňa byla dcerou primáře. Vystudovala vysokou školu a stala se sekretářkou ředitele významného podniku. Ale nikdo ji neměl rád. Byla protivná, namyšlená, hašteřivá. Chudákem byl ten, kdo se s ní setkal. V jejím životě však došlo ke zvratu. Prožila nějaký šok, který ji vzpamatoval .Možná prožila zklamání. Zároveň se jí dostala do rukou náboženská kniha, která ji oslovila. Začala chodit do kostela, kde běžely besedy s mládeží. Přijala křest a pak už jí nikdo, kdo si ji pamatoval před křtem, nemohl poznat. Lidé se ptali, co se to s ní stalo? Už to není žena, kterou jsme dříve znali. Měli pravdu. Křtem se stala novým stvořením, jiným člověkem, obrazem Božím. Poděkujme dnes za svůj křest a podívejme se, zda neseme ovoce křtu. Poprosme svou Matku Pannu Marii, aby nám pomohla žít jako správné děti Boží. Vždyť ona sama tak žila. Amen.
P.František Dobeš, spirituál comitia Legio Mariae
Olomouc, 8.1.2016
