Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Příprava na vánoce

08. prosince, 2015allocutio

 

Lk 3,1-6 Příprava na vánoce.

     Předvánoční nálada už ovládla prostor kolem nás. Znějí koledy, prodávají se vánoční stromky, peče se vánoční cukroví. Jak dlouho ještě bude i u nás dovoleno, abychom se takto mohli připravit na vánoce? Ale to všechno i když navozuje vánoční náladu, je málo. Kdo vstoupí do kostela, uvidí fialovou barvu pokání a uslyší i doprovodná slova. O druhé neděli adventní k nám promluvil hlas z pouště. Jan Křtitel mluví jinak, než jak k nám mluví vnější dění okolo nás. Byli jsme vyzváni k jiné přípravě. Máme urovnat cestu tomu, který si přeje vstoupit do našich srdcí. Chce do nich přinést klid a usmíření mezi námi a Bohem i mezi námi navzájem. Chce přinést sílu k šíření Božího života na naší zemi. Ale člověk je nakloněn k tomu, co odporuje Božímu záměru. A ďábel slaví úspěch. Místo chrámu - krám. Místo vnitřního soustředění - rozptýlení. Místo Ježíše Krista - požitek.

     Před obchodním domem v Ostravě procházel divný člověk. Byl oblečen do hrubého pytle, ve kterém byl otvor pro hlavu a ruce. Lidé si pohledu na tento zjev ukazovali na hlavu, někteří si odplivli. Ale když se podívali na záda tohoto muž, byl tam nápis: Každou hodinu na světě umírá 75 lidí hladem. Tento muž svým vzezřením připomněl Jana Křtitele. I on byl zvláštně oblečen i on vypadal podivně i svým voláním. ale také mluvil. Dělejte něco pro to, aby se změnil svět. On se nezmění sám, on se změní jen skrze proměnu každého z nás. A to vyžaduje naši práci, námahu a oběti. Což to všechno neukazovali proroci? Což to také neukázal Jan Křtitel?  A s konečnou platností i sám Pán Ježíš? Snad namítneme, že na jednom přece nezáleží. Ale záleží a hodně.

      Matka Tereza vstoupila na štědrý den s hrnkem rýže do ubohého příbytku rodiny, o které věděla, že tam nemají co jíst. Když viděla, že matka rozděluje rýži na dvě hromádky, pak se zeptala, zda ta druhá bude na další den. Odpověď zněla, že to je díl pro muslimskou rodinu, která žije vedle a také nemá nic k jídlu. Jak divně to zní dnes, kdy ti, kteří přicházejí jako uprchlíci, odhazuji a pohrdají tím, co jím štědří lidé štědře nabízejí. O čem to svědčí? Kdyby se každý dovedl rozdělit s tím, který opravdu potřebuje a stojí o to, jak by svět vypadal? Pán Ježíš se s námi přišel rozdělit o své božství. Stojíme o to? Nestojí naopak tomuto Božímu daru v cestě hory naší pýchy. nebo naopak, nížiny naší ubohosti a slabosti? Ty ale můžeme,  svou snahou opřít se o Kristovu pomoc, překonat. Proto Janovo volání, proto příprava na Ježíšův příchod.

     Přemýšlíme, čím bychom udělali druhým radost? Jestliže však do jakéhokoliv dárku nevložíme upřímné, milující a chápající srdce, pak ani ten nejdražší dárek nepřinese nic tomu druhému. Bude jen výrazem pýchy a snahy ukázat své osobní možnosti. Něčeho vnějšího, našeho, ne Božího

     Dva mladí lidé si konečně pořídili společný příbytek po skromné svatbě. Všechno dali do tohoto pořízení. Blížil se štědrý den. Ona měla krásné vlasy. a on zlaté hodinky, které zdědil. Ona uvažovala o tom, jak pořídit k hodinkám odpovídající řemínek a on jak pořídit do těch  nádherných vlasů sponu. Přišel čas ukázat dárky a muž si všiml, že jeho žena má na hlavě šátek, který nikdy nenosila  a ptá se proč. Žena mu řekla že své vlasy prodala, aby mohla koupit řemínek k jeho hodinkám. On zase odpověděl, že řemínek nepotřebuje, protože prodal hodinky a koupil sponu. Oba byli dojati. Padli si do náruče, protože měli jeden druhého. Věděli, že myslí tak jak Bůh chce. Být tu pro druhého a dát mu vše opravdově a z lásky.

     Matka Boží tomu rozuměla. Nabídla Bohu vše, a proto může a je pro nás nejen příkladem, ale Matkou a Pomocnicí, která nás učí prožít advent tak, abychom mohli prožívat nejen letos krásné Vánoce, ale i Vánoce věčné. Amen.

Otec František Dobeš, duchovní vůdce comitia Legio Mariae, Olomouc

Olomouc, na Slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie,  8.12.2015

 
 
Per Mariam ad Jesum!