O Božím milosrdenství
Jan 20,19 - 31 Rozdávat a přijímat Boží milosrdenství
Strach, smutek a obavy ochromují naši činnost a podlamují naši důvěru. Kalí nám zrak, abychom neviděli východisko. To všechno si musíme uvědomit, když se zaposloucháme do uvedeného evangelního úryvku. Ukazuje názorně v jaké situaci se nacházeli a také nabízí její řešení. První den po sobotě se sklání k večeru a oni, shromážděni za zavřenými dveřmi večeřadla, se stále nemohou zbavit strachu, obav a pochybností, které na ně padly ve čtvrtek v noci. Dny smutku a nejistoty se zdají nekonečné. Vždyť jejich nejlepší přítel Ježíš byl potupně odsouzen , zabit a pohřben. Co bude dál? I my takové chvíle prožíváme, protože ony patří ke správnému duchovnímu životu. Jsou prověrkou naší víry a opravdovosti. Je to nezbytná cesta, kterou musí projít duše, která touží být s Kristem, ale je si ještě příliš jista sama sebou. A to jí brání setkat se s Pánem v ryzí, nesobecké lásce. Ježíš je a bude věrný. Ani zavřené dveře večeřadla jej nemohou zadržet. On dokáže najít toho, kdo si ho zamiloval. Přináší a bude přinášet nejen apoštolům, ale i nám POKOJ. Ten tryská z jeho oslavených ran. Pán přichází mezi své, aby dokonal to, co započal na Zelený čtvrtek. Dává svým apoštolům a jejich nástupcům moc, aby pokračovali v jeho poslání. Právě díky biskupské a kněžské službě bude Pán stále až do skonání světa, přítomen mezi námi se svým Tělem a Krví, se svým božským slovem a svou milostí a milosrdenstvím. Díky tomuto milosrdenství, které trvá navěky, nezemřeme, ale můžeme žít.
Otec Michal byl určen za kaplana pro emigranty. Prožil tvrdé a bolestné mládí. Když mu bylo šest let, byli jeho rodiče popraveni jenom proto, že byli katolíky. Starší sestra zmizela z domu beze stopy. Jedné příbuzné se podařilo převézt malého Michala z Ukrajiny do Francie. Tam vyrůstal, vystudoval a byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení jej biskup posílá jako kaplana do emigrantského tábora. To proto, že Michal zná několik slovanských jazyků, a proto bude moci rozumět a pomáhat lidem, kteří jako on, ztratili svou vlast. Biskup mu také připomíná, že možná nějaká duše čeká právě na něj. To bylo prorocké slovo! Otec Michal políbil biskupovu ruku a ujišťuje, že rád splní jeho přání a přijímá poslání. Mezi emigranty si otec Michal svým dobrým srdcem získal důvěru. Svou dobrotou a laskavostí oslovil všechny, věřící i nevěřící. Jen několik z nich se k němu chovalo chladně. Mezi nimi mladík, který ve válce ztratil všechno, rodinu i víru. Celý zoufalý častokrát otci Michalovi opakoval, že mu zůstala jen jediná svoboda: svoboda nenávidět. V táboře byla i jedna žena, s ruským jménem, která se mu důsledně vyhýbala. Ale jednoho večera byl otec Michal k ní zavolán, protože byla postižena srdečním záchvatem. Byl to hrozný pohled na ženu ležící bezvládně, s vytřeštěnýma očima a s výkřiky: Peklo, peklo si zasloužím. Otec Michal ji uklidňuje s tím, že jí přišel pomoci. A zdůrazňuje, že peklo není pro toho, kdo doufá v Boží milosrdenství. Nabízí ženě sv. smíření. Žena namítá, že pro ni už není žádné pomoci, protože nikdo nezná její velikou vinu a hřích. A začíná knězi vyprávět, že ve svých čtrnácti letech udává své rodiče, že jsou věřící. Tím si zajišťuje obdiv v ateistické škole. Rodiče zastřelili a spálili a já za to budu zavržena. A dodává: Proč jsem raději neodešla se svým bratrem Michalem do Francie. Otec Michal se třásl po celém těle, sklonil se nad nemocnou a tiše ji oslovil: Anno. Oči ženy se překvapeně zabodly do jeho tváře. Tak mne už dlouho nikdo neoslovil. Otec Michal pokračuje: Anno, Aničko, sestro moje. Překvapení vystřídá upřímnost. Tobě bratře jsem vyznala svou vinu, svůj hrozný zločin, vraždu rodičů, A Michal ji ujišťuje, že tak to Bůh zařídil, že on mohl přijmout její vyznání. Já, tvůj bratr, ti mohu odpustit ve jménu Ježíše Krista, odpustit i ve jménu rodičů Lituješ? Ano, z celého srdce, zní odpověď. Já tě tedy rozhřešuji ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. A když se Anna ptá, co řekne rodičům, pak ji Michal poradí: To řekl marnotratný syn: Zhřešila jsem proti vám i proti nebi. Michal vidí, že hasnoucí oči se dívají do neznáma. Jemně je zavřel a přitlačil. Klekl na kolena jeho pláč přerývala slova modlitby: Bože, dnes jsem viděl, co je to vzkříšení a tvé milosrdenství. Mohl bych vyprávět a připojit i svoji zkušenost, když jsem se u postele nemocné ženy setkal také se vzkříšením a milosrdenstvím. Panna Maria je Matkou milosrdenství Vyprošujme si její přímluvu o Boží milosrdenství nám i všem, protože jej tolik potřebujeme. Amen... .
