Růžencová Královno, oroduj za nás!
28. neděle v mezidobí A
Nedělní evangelium nám ukázalo, že jsme všichni obdrželi pozvání na nebeskou svatební hostinu. Na křtu svatém jsme také dostali svatební roucho milosti Boží posvěcující, které je potřebnou vstupenkou na tuto hostinu. Náš pozemský život je cestou, při které máme obhájit tuto vstupenku. Jako každá železniční trať má dvě koleje, tak také jsou těmi dvěma kolejemi vedoucími k nebi modlitba a práce. Modlitba naši práci posvěcuje a zpříjemňuje a práce prokládaná modlitbou ji zase dává správný směr a význam.
Prožíváme měsíc říjen, který klade důraz na modlitbu svatého růžence, v níž prožíváme a připomínáme si důležité okamžiky ze života Pána Ježíše a Panny Marie, jeho Matky. Víme, co o této modlitbě říká sama Matka Boží., co o ní říkají ti, kteří se nejen sami modlí, ale růženec doporučují. A tak vlastně máme v celém roce dva měsíce, které patří Panně Marii. Jedním je květen. Máj, jako nejkrásnější měsíc plný květů a také příslib úrody. Podzimní měsíc říjen také patří svým růžencem Matce Boží. Je to měsíc, kdy pole a sady vydávají ovoce. Ovocem dobré modlitby je správný život a dosažení věčné spásy. Růženec je modlitební knihou, z níž může číst každý. Dítě i babička, básník, dělník, učenec i prezident. Růženec je posilou v bolesti, společníkem v bezesných nocích, průvodcem ve složitých situacích našeho života. Někdo může namítnout, že se stále opakují stejné modlitby. Je to pravda, v růženci tak tomu je. Ale tím znovu a znovu pozdravujeme Matku Boží a říkáme jí, že ji máme rádi. Kolik takových slov opakují mladí, zamilovaní. A je velkou chybou, když s přibývajícími léty života tato slova zanikají a už je neopakujeme. Kdybychom je uměli říkat stále, o kolik by byl vztah mezi lidmi pevnější, lepší a radostnější. Proto nás tomu růženec učí. Proto si ho važme, že můžeme říkat, že máme rádi svou Matku. Ona si to plně zaslouží a nezapomene na nás.
Podívejme se, jak to vypadá s růžencem v běžném životě. Patří sem vzpomínka na ženu, která šla životem jako kajícnice - smutná. Manžel jí zemřel na tuberkulózu po návratu z vojny. Zůstalo jí šest sirotků. Každý rok na stejnou nemoc umíralo jedno dítě. Rozloučila se se všemi. Nepuklo jí srdce, sílil ji růženec, který měla stále v ruce. Když jí kdosi radil, aby ho dala pryč, že jí nepomůže, pak zněla její odpověď: Kdybych neměla růženec musela bych si vzít provaz... a měla pravdu. V cele žaláře si vězni dělali růženec z chleba Kuličky z užvýkaného chleba ztvrdnou v kost. Když jednou tloukli při výslechu kněze gumovým obuškem, modlil se desátek o bičování. Potom zjistil, že chlebový růženec v kapse je rozbitý na prach. A povzdychl si: Tak jsme byli, Pane, bičováni spolu.
Když císař Napoleon sledoval s jedním mladým šlechticem nezáživnou hru v divadle, všiml si, že šlechtic něco schovává pod pláštěm Odhrnul jeho plášť a našel pod pláštěm ruku s růžencem. Pochválil šlechtice, že umí dobře využít času. Vyjádřil přesvědčení, že z něj bude správný šlechtic. Na začátku minulého století pracoval na jedné pražské nemocnici vynikající operatér, primář chirurgie. Bylo o něm známo, že ke každé operaci jde s růžencem v ruce. To bylo také důvodem, že si z něj nevěřící lékaři dělali legraci. To mu vůbec nevadilo. A když mu pacient po úspěšné operaci děkoval, pak primář jen řekl, a nebylo to v ironii, "a víte vůbec, kolik mne to stálo růženců?"
Jako Mariiny děti a její ctitelé si vážíme růžence. Protože je naším jistým průvodcem do její společnosti na hostinu jejího Syna. Královno posvátného růžence, oroduj za nás! Amen.
P.František Dobeš, spirituál Legio Mariae, Olomouc
14. října 2014
