Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Seslání Ducha svatého

09. června, 2014allocutio

 

Slavnost Seslání Ducha svatého

Sk 2,1-11 Slyšet a rozumět

      Pán Ježíš před svým odchodem k Otci, říká apoštolům a ujišťuje je, že je nezanechá opuštěné, že je nenechá sirotky. Ale o Ducha svatého, který je naplní silou, odvahou a láskou je potřeba prosit. A to platí nejen pro apoštoly. Kolik máme dnes sirotků! A nejde jen o děti. Jde o všechny ty, kteří se v době, která zapomíná na Boží příkazy a podněcuje honbu za osobním uplatněním a vyniknutím, se ocitají osamoceni. Mohou mít všechno, ale chybí to nejpotřebnější, pravá láska. Proto jsou stále více využívány linky důvěry, kdy sirotci ze všech věkových vrstev, hledají pomoc a potřebnou lásku, kterou jim odmítli ti, kteří jim ji měli dát a nedali. Důvody mohou být různé. Ale nezapomínejme, že na druhé straně vždycky sedí jen a jen člověk. Jeho možnosti jsou omezené. Na konci linky, která vede vzhůru do nebe je a bude vždy milující a chápající Otec, který nám skrze svého Syna Ježíše Krista, dává utěšujícího Ducha svatého. Jsme ale vždy schopni to uznat a podle toho se zařídit? Jsme schopni porozumět hlasu Ducha svatého, který může pomoci odvrátit hrozící zkázu a věčnou záhubu? Kolik jiných, falešných a klamavých hlasů zaznívá a člověk je ochoten je bezmezně poslechnout

     Zaposlouchejme se do příběhu, který nám takovou situaci přiblíží a objasní. Různé části naší zeměkoule jsou čas od času stíhány záplavami. Ani naše země jich nebyla ušetřena. Podívejme se do jednoho amerického státu. I v něm řádí prudké deště a rozvodněné toky strhávají mosty a silnice. Plně obsazený rychlík právě opustil poslední stanici a směřuje do další, kde je důležitý železniční most. Ale o tom, že byl stržen rozvodněným tokem ví už jen přednosta té další stanice, kam ale rychlík už nemůže dorazit. Pokud se nepodaří jej zastavit, skončí i s nic netušícími cestujícími, ve chřtánu rozvodněné řeky. Do této chvíle chybí už jen deset minut. Výpravčí si neví rady. A tu se nabízí mladý muž Edison, který na železnici pracuje. Vyžádá si od náčelníka parní lokomotivu s tím, že pojede vstříc přijíždějícímu rychlíku. Ví totiž, že v rychlíku je jeho sestra, která cestuje domů na prázdniny, Ona zná morseovku, stejně dobře jako on. Náčelník souhlasí s tím, aby jen zavčas před zborceným mostem zastavili. Pak se rychle jedoucí lokomotiva ztrácí v zátočině. Rychlíku chybí k záhubě čtyři a půl minuty, V rychlíku se cestující bezstarostně baví, když se ozve houkání parní píšťaly. Jeden starý a moudrý pán usoudil, že se strojvedoucí zbláznil. Ale mladé děvče říká důrazně všem, že to je morseovka. A překládá. Zastavte. Hrozí nebezpečí. Všichni a především ten moudrý pán usoudí, že nic takového nehrozí. Když děvče marně naléhá, samo se odvažuje zasáhnout. Ale na záchranou brzdu nedosáhne. Z jejího výrazu i jednání ten moudrý pán usoudí, že nejde o žert. Sám použije záchrannou brzdu. Po silném skřípotu brzd a zmatku cestujících se mohou všichni přesvědčit, že lokomotiva stoji jen dvacet metrů od vodní propasti. Tentokrát to vyšlo!

     Bůh poslal nejen svého Syna, ale posílá i svého Svatého Ducha k naší záchraně.

K záchraně pravého života duše, který žitou vírou zkrášlí a usnadní pozemský život a dá i život věčný. Pochopíme a naplníme tuto Boží morseovku? Pane, dej nám chápající duši. Amen.

Olomouc 9.6.2014

P František Dobeš, spirituál comitia Legio Mariae.

 
 
Per Mariam ad Jesum!