Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

23. neděle v mezidobí - C Lk 14, 25 - 33 Pochopit Krista a následovat

14. září, 2013allocutio

 

     Když se o někom ví, že se cele něčemu věnuje, pak si uděláme o něm špatnou představu. To proto, že si myslíme, že už na nic jiného nemá čas. Proto nám mohou svým způsobem připadat nepříjemná a nepochopitelná slova Pána Ježíše, která zazněla z evangelia. Kdo nemiluje Krista víc, než to, co pokládá za nutné - otce, matku, ženu, děti - pak nemůže být Kristovým učedníkem. Obraťme to opačně. Umíme milovat to, o čem vypráví Pán Ježíš víc než sebe. To víc, znamená věnovat větší díl svého srdce. A budeme-li milovat víc - pak to neznamená, že někoho ochudíme. Ale víc milovat Boha znamená víc myslet na jiné, zapomínat na sebe. Zbavovat se sobectví a všeho, co s tím souvisí. To chce se zamyslet, spočítat své možnosti, ale také otevřít se tomu, co dává Pán Ježíš. Zříci se sebe, znamená zapomenout na své vlastní představy a přání a zcela se odevzdat Bohu. Pak se nám vše bude zdát jiné a nejenom zdát. Najdeme jiný přístup k sobě samým i těm, kteří jsou okolo nás. Naše srdce se stane širokým. Kolik člověk vynaloží  úsilí, aby sám sebe uplatnil, vzdělání, zábava, rekreace - co to všechno zabere času - a kolik toho věnujeme Bohu. Zde hledejme odpověď, proč se nám to nedaří. Na vině není Bůh, ale my. Chtějme být jeho učedníky. Jak je to mnohdy těžké i pro ty, kteří k tomu vedou jiné. Reverend Billy Graham vzpomíná, jak na počátku své pastorační služby přijel do malého města, kde měl kázat. Potřeboval poslat dopis a tak se zeptal malého chlapce, kde se nachzází pošta. Když mu ji chlapec ukázal, doktor Graham mu poděkoval a řekl: "Kdybys dnes večer zašel do baptistického kostela, slyšel bys mé kázání o tom, jak se dostat do nebe." Chlapec pohotově odpověděl: "Myslím, že tam nepříjdu - vždyť vy ani nevíte, jak se dostat na poštu!" Umět ukázat cestu jiným znamená, vžít se do jejich situace - a ten chlapec to uměl. Kristus nejen znal nebe, ale také znal člověka a jeho přání - hledat radost a štěstí. Věděl, jaké nástrahy chystá člověku vlastní sebevědomí, pýcha a svět. Proto opustil nebe, aby nám cestu do něj ukázal. Nemůžeme jej vinit z toho, že nezná naše problémy a život. Jen chce, abychom si uvědomili, že on to všechno zná a umí najít řešení. Umí ukázat cestu a také nám ji ukázal. Potvrdil svá slova: Kdo nenese svůj kříž za mnou, nemůže říkat, že mě miluje. Připravuje se tak  to, co trpělivé nesení nejen křížů svých, ale i bližních, připravuje a otvírá. Pravá láska potvrzuje slova o tom, zda dovedeme jako Kristus nabídnout svůj život. Bylo to v roce 1917 během ruské revoluce. Jeden z nejkrutějších vůdců revoluce byl zavražděn. Protože se nenašel viník, komunisté zajali mnoho nevinných rukojmích. Všichni byli postaveni ke zdi a každý desátý měl být zastřelen. Číslo 9 byl starý pravoslavný kněz, otec Alexis. Vedle něj stál mladý kněz jako číslo 10. Stařec neváhal. Pošeptal svému sousedovi: "Jsem starý a stejně už nebudu dlouho žít... Vyměníme se! S pomocí Boží zaujmu tvé místo." Krátce nato byl starý kněz zastřelen. Dovedli bychom jednat v takové vypjaté situaci také tak pohotově? Mnohdy nejde o vypjatou situaci a už v žádném případě o život a přece neumíme následovat případu a Kristovy výzvy. To je to víc, o kterém mluví Pán Ježíš, a o které se musíme znova a znova pokoušet. A to je nesení kříže a následování Pána Ježíše na Křížové cestě vedoucí do slávy. V tom ať nám pomůže příklad a přímluvy naší Matky, Panny Marie. Amen.

14.září 2013

P.František Dobeš, duchovní vůdce comitia Mariiny legie Olomouc

 
 
Per Mariam ad Jesum!